Výstava STAVBA A VODA vznikla u příležitosti konání konference VODA 2020 s podtitulem STAVBA A VODA, pořádané Českým svazem stavebních inženýrů k 30. výročí obnovení své činnosti a ke 155. výročí založení Spolku inženýrů a architektů v Království českém. Konference je realizována ve spolupráci s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.
Voda je nezbytnou součástí našeho každodenního života. Podmiňuje naše přežití a pomáhá nám, ale zároveň se musíme vyrovnávat s jejími ničivými či škodlivými účinky.
Konference VODA 2020 má potvrdit zásadní význam vody a hospodaření s tímto elementem pro společnost a životní prostředí. Akce bude komplexně sledovat cestu vody v krajině a sídlech, setkání vody s člověkem a okolní živou i neživou přírodou a vliv vody na stavební díla.
Cílem konference je upozornit na vzájemně provázané široké spektrum činností stavebních inženýrů při zacházení a hospodaření s vodou. Akce představí i aktuální trendy a přínosy vzniku vodohospodářských opatření ve volné i urbanizované krajině včetně realizace velkých vodních staveb. Své zkušenosti budou sdílet přední čeští odborníci nejen z řad Českého svazu stavebních inženýrů.
TÉMATA KONFERENCE VODA 2020 A VÝSTAVY STAVBA A VODA
Sekce A: Hospodaření s vodou v krajině a nakládání s pitnou vodou
Sekce B: Hospodaření s vodou v sídlech
Sekce C: Urbanismus, architektura a voda
Sekce D: Městské inženýrství
Sekce E: Vliv vody a vlhkosti na stavby
Sekce F: Geotechnika
Ing. Adam Vokurka, Ph.D.
Účelem revitalizace vodních toků a jejich okolí je obnova přirozeného vývoje koryta, diferenciace proudnice v korytě, diverzifikace břehů a dna, zvýšení migrační prostupnosti apod. V dnešní době se v souvislosti s revitalizacemi hovoří prioritně o zadržení vody v povodí, zpomalení odtoku vody při minimálních i povodňových průtocích a zvýšení hladiny podzemní vody v okolí toku.
V ideálním případě se v současné době navrhuje koryto přírodě blízkého průtočného profilu s kapacitou danou korytotvorným průtokem, který se s ohledem na kategorii vodního toku pohybuje v rozmezí Q30d–Q2. Revitalizace se provádí v nové trase, navržené podle charakteru toku a podle morfologie území. Při návrhu trasy se vychází z historických podkladů – leteckých snímků, map stabilního katastru, původních dokumentací používaných při regulaci a úpravách potoků.
Podélný sklon dna se upravuje tak, aby se střídaly úseky s větším a menším sklonem, stabilizaci sklonu dna zajišťují kamenné prahy, spádové objekty umožňující migraci – balvanité skluzy, případně nízké stupně.
Ing. Adam Vokurka, Ph.D.
Ochranné flexibilní bariéry jsou speciální systémy složené z ochranných sítí, ocelových lan, opěrných a kotevních prvků a z pohlcovačů energie; vše je zajištěné lanovými brzdami. Využívají se k zachycení vodou unášených kamenů či volných kmenů nebo pro zamezení borcení a řícení skalních masivů. V současnosti je možné využít dva systémy flexibilních bariér, které jsou v Evropě i ve světě hojně instalovány. Jedná se o koncepčně a funkčně podobné systémy, jež využívají dynamiku konstrukčních prvků kruhových ocelových sítí:
Bariéry se budují ve svahu nebo v jeho patě, kde tvoří překážku mezi skalním svahem a ohroženým územím. Při nárazu padajícího kamene nebo části skály do bariéry dochází k její deformaci a díky tomu i k pohlcení kinetické energie kamene.
Ing. Miroslav Seidl, Ph.D., Ing. Josef Švec
Jezero Most představuje rozsáhlou hydrickou rekultivaci, zajišťovanou státním podnikem Palivový kombinát Ústí v rámci revitalizace území dotčeného těžbou hnědého uhlí. Vzniklo na místě bývalého města Most, jež muselo v 70. letech minulého století ustoupit těžbě. Celková plocha rekultivovaného území je téměř 1 300 ha.
Od roku 2002 do doby zahájení napouštění se voda v budoucím jezeře akumulovala z atmosférických srážek a z vývěrů ve svazích lomu po ukončení čerpání důlních vod v nejnižší části dna zbytkové jámy. Zdrojem vody pro napouštění jezera byla řeka Ohře, a to prostřednictvím přivaděče z průmyslového vodovodu Nechranice. Dalším zdrojem vody bylo vlastní povodí jezera. Napouštění probíhalo v letech 2008–2014, čímž vzniklo vodní dílo o ploše 309,09 ha, které má objem 70,48 mil. m3. Maximální hloubka jezera je necelých 71 metrů.
Jezero Most patří k nejvýznamnějším zimovištím vodních ptáků v České republice, bylo zde napočítáno téměř 6 000 jedinců z 22 druhů.
Ing. Adam Vokurka, Ph.D.
Vodní dílo Naděje leží na Hamerském potoce, který pramení v zalesněné části CHKO Lužické hory. VD Naděje je průtočná nádrž s celkovou zatopenou plochou 1,16 ha a objemem 0,033 mil. m3. Byla uvedena do provozu v roce 1938 a sloužila jako nádrž užitkové vody pro nadlepšování průtoků.
Hráz nádrže je gravitační, oblouková, zděná z lomového kamene. Kóta koruny hráze je 457,03 m n. m. Maximální výška hráze nad terénem je 9,5 m. Spodní výpusti (ocelová potrubí DN500 a DN250) procházejí na pravé straně hrází. Bezpečnostní přeliv je čelní, korunový, nehrazený, umístěný ve středu tělesa hráze. Kóta přelivné hrany je 455,83 m n. m. Koruna přelivu je z železobetonu, zaoblená, s dilatačními spárami po třech metrech. Délka přelivné hrany je cca 33 m. Povrch betonového přelivu se rozpadá. Pod přelivem je vývar délky 9,5 m. Na konci vývaru je vybudován příčný vzdouvací práh šířky 13,4 m. Práh je zděný, zaoblená přelivná hrana je stejně jako u BP železobetonová.
V roce 2017 proběhla rekonstrukce přelivů VD Naděje, která spočívala v nahrazení poškozených železobetonových přelivných hran (bezpečnostní přeliv a vzdouvací práh ve vývaru) žulovými kamenořezy.
Ing. Jiří Rosický
Ústřední čistírna odpadních vod Praha (ÚČOV) na Císařském ostrově byla uvedena do provozu v roce 1968 s mechanicko-biologickou technologií. Čistí přibližně 96 % odpadních vod hlavního města, které jsou přiváděny od 1,4 mil. obyvatel.
Celková přestavba a rozšíření ÚČOV se skládá z několika etap. První etapa – Nová vodní linka byla uvedena do zkušebního provozu v roce 2018. Cena díla dosáhla 6,3 mld. Kč.
Stávající vodní linka ÚČOV v současné době čistí přibližně 50 % z odpadních vod hlavního města, které jsou prostřednictvím kanalizační sítě o délce 3 660 km přivedeny na Císařský ostrov. V současné době je připravována její rekonstrukce a modernizace, která by měla být zahájena v roce 2022. Poslední etapou celkové přestavby a modernizace Ústřední čistírny odpadních vod bude její Kalové hospodářství.
Ing. Václav Jetel, Ph.D.
Od počátku vzniku lidských sídel byla voda hlavním „stavebním kamenem“ měst, vesnic a osad, neboť je základní nezbytnou podmínkou života všech organismů, tedy i člověka. Již v Mezopotámii, v zemi mezi řekami Eufrat a Tigris, v kolébce civilizace, nacházíme první stopy urbanistické tvorby úzce provázané s existencí vody, kdy městskéstáty vznikaly v zemědělské krajině využívající rozsáhlých zavodňovacích soustav. Záplavové území zde mělo vliv nejen na použitý stavební materiál (rákos, hlína, písek), ale i na dispozici měst a návrh samotných staveb s visutými zahradami a návršími. To samé můžeme říci i o starověkém Egyptě, který byl závislý na záplavách a přísné organizaci distribuce vody. Ve městech tou dobou již nechyběly ani umělé vodní plochy, které měly vliv na místní mikroklima, a dokonce střední kompoziční osou byl v tehdejším hlavním městě Théby umělý vodní kanál. A takto bychom mohli pokračovat přes starověké Řecko (lázně), Římskou říši (akvadukty, impluvia), Byzanc (cisterny), islám, středověk, novověk, 19. a 20. století až do dnešní doby, abychom se podívali na současnou urbanistickou tvorbu, co dobrého a co špatného jsme si od svých předků osvojili při stavbě sídel.
Ačkoliv si znalosti práce s vodou po staletí neseme jako genetickou výbavu, kterou používáme i v současné urbanistické tvorbě, chybí nám větší pokora vůči vodě a vůči vodnímu režimu v území. Naučili jsme se sice zkrotit vodu (zatrubnění a regulace vodních toků, protipovodňová opatření), využívat její potenciál (vodní elektrárny, vodní doprava, teplonosná látka) a blahodárné účinky (lázeňství, vodní prvky veřejných prostranství), ale také jsme zvýšili ohrožení sídel a krajiny v důsledku některých neprozíravých a někdy nevratných kroků, které způsobily nedostatečnou retenční schopnost půdy, sucho, extrémní povodně a vodní erozi.
Ing. Klára Salzmann, Ph.D.
Česká krajina jako naše základní životní prostředí je v ohrožení. Bohužel však trvale důsledně pracujeme na jejím dalším odvodňování a devastaci. Nadále pokračují zábory zemědělské půdy. Z krajiny se tak stává postupně polopoušť a my tomuto procesu jen nečinně přihlížíme a neprotestujeme.
Do krajiny stále vstupujeme s dalšími a dalšími aktivitami s pocitem nekonečné arogance. Limity našeho bytí v krajině jsou stále jasnější a zřetelnější. A lidstvo si podřezává větev, na které sedí. Nejvýraznějším problémem dneška je imbalance vody v krajině, kdy jsou stálečastější situace, že je vody příliš mnoho nebo příliš málo. Řešenímtéto situace je komplexní pohled na krajinu jakožto zásadní zdrojvody a podpora přirozených infrastruktur krajiny, které mohou zachovatjejí životaschopnost a odolnost vůči klimatickým změnám.Jedním z velmi důležitých nástrojů adaptace krajiny na klimatickouzměnu je krajinné plánování, které řeší problémy v krajině komplexním způsobem. Vychází ze systému říční krajiny a v rámci navrhovaných krajinných infrastruktur pracuje s principem zadržení vody, recirkulací vody, vytvářením systémů krajinné tkáně atd.
Ing. et Ing. Tomáš Jiránek
Autorská vize přináší novou kvalitu současného městského parku v dialogu s přirozeným potenciálem městské polabské krajiny. Řeka Labe je umělým potokem vtažena do interiéru parku. Široký městský kontext je přítomen v ose promenády. Ta jako nová městská třída spojuje centrum s městem za řekou. Je doprovázena architektonickými prvky, pergolou s membránovou střechou a nábytkem, srostlým s dřevěným chodníkem v betonu. Poskytuje dlouhou vyhlídku na pardubický zámek, který je dominantní součástí scény. Na jižní konec promenády je umístěna kavárna, bezpečné útočiště k občerstvení.
Projekt začal vítězstvím ve veřejné architektonické soutěži. Poté následovalo mnohaleté přesvědčování veřejnosti, že záměrem není chátrající park devastovat, ale naopak jej převést do existenční jistoty. Cílem bylo vytvořit současný městský park a rehabilitovat jeho vztah k zámku s respektem k přírodnímu potenciálu podstatné části prostoru. V parku se pojí dvě vrstvy, přírodní a kulturní. Městský park je architektonizovaným prostorem pro aktivní relaxaci. Přírodní část – podzámecké louky a vodní biotop – je koncipována tak, že člověk se zde stává tichým pozorovatelem.
Doc. Ing. Jan Pašek, Ph.D.
Mezi 9. a 15. stoletím došlo na území dnešní Kambodže ke vzniku, rozvoji a zániku středověké megapole Angkor, považované za hydraulické město. Její komplexní a inovativní hydrologický systém sestával z přírodních i umělých prvků, regulujících a využívajících vodu pro početnou civilizaci v prostředí tropického deštného pralesa. Byl však značně náročný na údržbu a v důsledku suchých roků na přelomu 14. a 15. století a dalších událostí už bylo jeho fungování neudržitelné. Rozsáhlý systém začal zarůstat rostlinami, byl zanášen sedimenty a zásadně v něm poklesla úroveň hladiny vody, což je považováno za jednu z hlavních příčin zániku angkorské civilizace. Novodobý nárůst turismu paradoxně znovu přináší významné riziko vzniku závažných problémů s dostatkem vody v podloží archeologického parku Angkor.
Ing. arch. akad. arch. Vladimír Štulc
První živé organismy i život sám vznikly ve vodě. Na počátku člověk stejně jako ostatní živočichové pil vodu z pramenů, studánek, potoků. Prvním krokem k pohodlí byl asi výtok korýtkem nebo trubkou, někdy doplněný vanou. Mohl být rovněž doplněn zásobníkem pro skladování vody v případě nedostatečného zdroje. Pak gravitaci nahradila pumpa se studnou. Mimořádné varianty zdrojů vody nesly umělecké zpracování, zastiňující utilitární podstatu díla. V zahradách šlechtických sídel mají vodní prvky podobu kaskád, vodopádů, vodotrysků a vodních ploch, jež doplňují architektonicky tvarovaný terén se sochařskou výzdobou. Moderní fontány mají jednoduché minimalistické pojetí a využívají vodu jako svébytný umělecký prvek. Vytvářejí prostředí pro pobyt lidí či hry dětí, a propojují tak umění s každodenním životem.
Ing. arch. akad. arch. Jan Vrana
Thermy ve starém Římě jsou předobrazem našich lázní a koupališť. Caracallovy lázně v Římě, postavené v letech 206–217, pojaly najednou 1 600 návštěvníků a celý areál 10 000 osob. Impozantní prostory, úchvatná architektura, neopakovatelná umělecká výzdoba byly v provozu 630 let.
Aquapark Olomouc, realizovaný v roce 2009, má 1 125 m2 vodních ploch, objem vody 1 285 m3 a 2 ha plochy areálu. Pojme 250 návštěvníků a denní návštěva je až 3 000 osob. Architektonické, interiérové a barevné řešení vychází z tradiční červenobílé barevnosti majáků. Ve svých interiérových prostorách a exteriérových plochách může aquapark pojmout až 300 000 návštěvníků ročně. Špičková bazénová technologie a nerezové provedení van bazénů spolu s nejdelším tobogánem a turbo skluzavkou space bowl jsou pro ně velkým lákadlem. Prvotní nákresy, vizualizace a interiérové studie ilustrují ve srovnání s fotografiemi realizace vzácné dodržení původního záměru.
Ing. Dalibor Přikryl
Aquapark Olomouc nabízí zajímavé adrenalinové a relaxační vodní atrakce, odpočinkové zóny, masáže a solária v rámci jednoho komplexního provozu, tvořeného vnitřní bazénovou halou a venkovním areálem s travnatými rekreačními plochami. Mezi nejvyhledávanější atrakce patří 123 m dlouhý tobogán a space bowl. Součástí zařízení je několik gastro jednotek, prodejna sportovního zboží a dětský koutek.
Při realizaci byly využívány nejnovější stavebně-technická řešení, která v sobě zohledňují aktuální vývoj na trhu bazénových zařízení, technologií a vodních atrakcí. Zároveň byl také kladen důraz na využívání nejnovějších poznatků, vyplývajících z aktuálních zkušeností v oblasti bezpečnosti a kvality provozování podobných zařízení s ohledem na maximální spokojenost návštěvníků s poskytovanými službami. Součástí areálu je velké parkoviště pro osobní automobily a autobusy.
Ing. David Malecha
V dnešní době zcela evidentně dochází k úbytku přirozené vláhy a tím i k nedostatku vodních zdrojů. Veřejné bazény, aquaparky a koupaliště jsou v oblasti výstavby občanské vybavenosti jedním z největších spotřebitelů čisté vody a současně producenty vody znečištěné. Proto je třeba věnovat pozornost jejím úsporám.
U zdroje vody
Vodu lze získávat z vodovodního řadu, ze studní či vodoteče. Tuto vodu upravovat pro požadavky provozu bazénu.
Při úpravě bazénové vody
Kvalita úpravy vody je úměrná kvalitě instalovaných zařízení. Standardní chemická dezinfekce v bazénech zajistí kvalitu vody ke koupání. Další doplňková dezinfekce zajistí i zlepšení senzorických vlastností prostředí, či dokonce snížení nároku na množství doplňované vody.
Při likvidaci vody
Vzhledem k množství je použití jako šedé vody relativně obtížné. Spotřebovanou vodu však lze částečně čistit a likvidovat v dešťové kanalizaci. Případně lépe čistit a použít ji zpět v okruhu bazénové vody. V obou případech je její úspora cca 70–80 %. Vzhledem k tomu, že náklady na vodu se v běžném bazénu pohybují mezi 120 a 140 Kč/m3 , jedná se o úsporu značnou.
PaedDr. Eduard Mikyska
1. Seznámení s ekonomickými parametry různých typů bazénů
2. Posouzení demografických a konkurenčních ukazatelů pro plánovanou investici v rámci spádové oblasti investora
3. Posouzení ekonomických ukazatelů provozu plaveckých bazénů
4. Porovnání vývoje spotřebitelských cen (nákladů) provozu aquaparku
5. Definování (posouzení) variant řešení investice do aquacentra v závislosti na:
6. Doporučení způsobu řešení projektu aquacentra s ohledem na specifika spádové oblasti investora
7. Doporučení variant funkční a programové náplně aquacentra včetně doplňkových aktivit
8. Základní seznámení s náklady za investice do technologií a atrakcí aquaparku
9. Návrhy úsporných opatření při definování technologie provozu aquaparku a organizaci provozu
10. Upřesnění způsobu řízení a doporučení strategie úspěšného provozu aquacentra
11. Posouzení předností a nedostatků při přípravě studie a strategie provozu aquacentra s ohledem
na rentabilitu provozu
12. Návrh optimální varianty investice do aquacentra pro objednatele studie
13. Návrh optimální provozní varianty aquacentra z hlediska nákladů a příjmů za poskytované
služby budoucího aquacentra
14. Návrhy optimalizace provozu aquacentra s cílem budoucího ekonomicky i provozně
vyváženého řešení investice do aquacentra
Investor: Povodí Odry, s.p., projektant: AQUATIS a.s., dodavatel: OHL ŽS, a.s.
Vodní dílo Šance na řece Ostravici se nachází v Moravskoslezském kraji na území obcí Ostravice a Staré Hamry. Bylo navrženo v 60. letech minulého století, jeho kamenitá hráz byla dosypána v roce 1969 a s výškou 65 m nad terénem byla ve své době nejvyšší sypanou hrází v ČR. VD Šance je významným zdrojem pitné vody pro moravskoslezský region, přispívá k omezení škodlivých účinků povodní v území pod nádrží. Celkový objem nádrže je cca 62 mil. m3. Nádrž je situována do přírodního prostředí Beskyd a je umístěna v území CHKO, její architektonické řešení podporuje turistickou atraktivitu.
VD získalo nominaci na titul v soutěži Stavba roku 2019, pořádané Nadací ABF.
Investor: Ředitelství vodních cest České republiky, projektant: AQUATIS a.s., dodavatel: Metrostav a.s.
Dílo slouží pro plavbu zejména rekreačních plavidel mezi zdrží VD Hněvkovice a Týnem nad Vltavou. Vltavská vodní cesta je v tomto úseku zařazena do I. třídy pro plavidla do nosnosti 300 t.
Užitné rozměry plavební komory jsou: délka 45 m, šířka 6 m, min. hloubka nad záporníkem 3 m. Celková délka plavební komory včetně horního a dolního ohlaví je 81 m. Nosná konstrukce plavební komory je provedena jako železobetonový polorám ze šesti dilatačních úseků. V rámci stavby plavební komory bylo vybudováno nové jezové pole, které navazuje na stávající historický jez a pravoustěnu plavební komory.
VD získalo nominaci na titul v soutěži Stavba roku 2017, pořádané Nadací ABF.
Investor: Hlavní město Praha, projektant: Mott MacDonald CZ, spol. s r.o., dodavatel: Metrostav a.s.
Jedná se o sdružený most pozemní komunikace a městské kolejové dopravy, jednopatrový, nepohyblivý, trvalý, otevřeně uspořádaný, směrově přímý, výškově zakřivený, kolmý, s normovanou zatížitelností, o dvou otvorech. Hlavní pole mostu přes Vltavu je ocelobetonový plnostěnný předpjatý síťový oblouk s dolní mostovkou z předpjatého betonu (prefabrikované příčníky a monolitická deska) a ocelobetonovým táhlem zavěšeným na síťově uspořádaných závěsech, s omezenou volnou výškou tramvajového tělesa. Po obou stranách mostu je prostor pro pěší a cyklisty.
Trojský most získal titul Stavba roku 2015 v soutěži pořádané Nadací ABF.
Investor: Gmina Miasta Gdańsk, projektant: EUROPROJEKT GDAŃSK S.A., dodavatel: Metrostav a.s.
Cílem výstavby mostu bylo zajistit únosnost všech mostních objektů pro třídu dopravního zatížení A, spolu s možností průjezdu speciálního vozidla dle STANAG 150, proplouvání jednotek do výšky 5 m a využití Mrtvé Visly jako mezinárodní vodní cesty kategorie Vb. Hlavním stavebním objektem je pětipolová mostní konstrukce, která je po obou stranách středního ocelového otvíraného pole o rozpětí 59,5 m. Celková délka přemostění je 173 m a šířka nosné konstrukce 14,92 m.
Mostní konstrukce je podepřena šesti podporami, které byly projektovány jako masivní železobetonové monolitické konstrukce na hlubinném založení. Hydraulický systém, uložený v komorách pilířů, umožňuje zvedání a spouštění mostních křídel prostřednictvím dvojice hydraulických válců. Jedná se o unikátní konstrukci, která prozatím nemá obdobu v Polsku ani v České republice.
Most získal titul Zahraniční stavba roku 2019 v soutěži pořádané Nadací ABF.
Investor: Město Jaroměř, autoři: Prof. ing. arch. Mirko Baum, Ing. arch. David Baroš, Ing.Vladimír Janata, dodavatel: Společnost Jaroměř
Původní Komenského most z roku 1886 spojoval historické centrum města s tehdy nově organizovaným městským prostorem zvaným Na Ostrově. Nový most je založen na nutnosti zachovat historické nábřežní opěry a začlenit do řešení kolektor inženýrských sítí (trubka o průměru 762 x 16 mm). Kolektor tvoří základní centrální tlačený prvek stabilizovaný třemi přepjatými táhly. Konstrukce je uložena ve dvou hrncových ložiscích. Mostovka je určena pěším, cyklistům a vozidlům údržby do hmotnosti 3,5 t. Délka mostu je 61,5 m a rozpětí (vzdálenost mezi podporami) 59,5 m. Volná šířka mezi zábradlím je 4,5 m. Konstrukční výška mostu (vzdálenost mezi osami spodníhoa horních táhel) uprostřed rozpětí je 4 650 mm.
Komenského most získal titul Stavba roku 2015 v soutěži pořádané Nadací ABF.
Investor: Město Písek, autoři: Ing. arch. Josef Pleskot, Ing. Vladimír Janata, dodavatel: Metrostav a.s.
Řeka Otava je nad jezem u Václavského předměstí přemostěna dvěma nestejně dlouhými lávkami šířky 3 m. Z pravého břehu na pilíř překlenuje řeku lávka o délce cca 82 m. Lávka z levého břehu na pilíř P2 má rozpětí cca 47 m. Obě lávky jsou půdorysně přímé. Lávka z levého břehu není s pravou lávkou půdorysně souosá, na pilíři P2 se levá lávka půdorysně odklání mírně po proudu, rovnoběžně s jezem. Těleso obou lávek je celosvařované, trojboké, příhradové z trubek svařovaných na pronik. Obě lávky mají ortotropní mostovky sestávající z plechu, příčníků a podélných výztuh. Plech mostovky je podélně přivařen k horním pasům tělesa lávky. Konstrukční systém táhel sestává z tyčí s válcovaným závitem, napínákových matic, kónických krytek, koncovek a čepů. Přesné dimenze jednotlivých prvků jsou uvedeny v projektech statiky ocelové konstrukce.
Lávka získala nominaci na titul Stavba roku 2019 v soutěži pořádané Nadací ABF a cenu hlavního mediálního partnera časopisu Stavebnictví.
Investor: Nadace českého výtvarného umění, autoři: Ing. arch. Robert Hofman, dipl. arch. Luis Marques, architekt Otakar Novotný, Ing. arch. Daniela Polubědovová, Ing. arch. Ivan Šrom, Kamil Hladký, dodavatel: Skanska a.s.
Galerie Mánes je součástí pražské kulturní historie a památkou funkcionalistické architektury. Autoři měli možnost do detailů odhalit konstrukční a technické prvky stavitelství té doby a podílet se na jejich obnově. Mnoho původních prvků bylo nutné odborně restaurovat nebo repasovat, některé nahradit replikami. Zároveň i doplnit mnoho moderních a zajímavých architektonických i technologických prvků.
Rekonstrukce Galerie Mánes získala zvláštní cenu primátora hlavního města Prahy v soutěži Stavba roku 2014, pořádané Nadací ABF
Investor: Arcibiskupství pražské, projektant: AED project, a.s., dodavatel: STARKON, a.s.
Původní měšťanská tvrz z počátku 14. století, zásadně přestavěná v renesanční době, doznala později dalších úprav raně barokní éry a v roce 2019 byla rekonstruována na hotel. Prostor bývalého nádvoří zámku byl zastřešen vloženou skleněnou subtilní „stanovou“ střechou, umístěnou nad úroveň korunní římsy. Toto řešení umožnilo využít unikátní prostor nádvoří jako hotelové lobby s recepcí, lobby barem, společenským prostorem navazujícím na restauraci hotelu.
Z hlediska problémů způsobených vlhkostí a souvisejícími vlivy byly navrženy úpravy, které jsou spojením historických opatření a novodobých metod. Jedná se o kombinaci podlah se vzduchovými dutinami a instalaci mírné elektroosmózy na nosných zdech. Toto řešení bylo velmi úspěšné a může být příkladem pro řešení podobných problémů u historických objektů.
Rekonstrukce arcibiskupského zámku získala cenu za nejlepší rekonstrukci památkového objektu v soutěži Stavba roku Středočeského kraje 2019, pořádané Nadací ABF.
Ing. Josef Filip, Ph.D.
Práce se bude zabývat projekční přípravou a následnou realizací stavby oprav místních komunikací v Roudnici nad Labem. Jedná se o úsek v celkové délce cca 1 150 m. Zde nejprve správci jednotlivých inženýrských sítí provedli jejich rekonstrukce a nyní město Roudnice nad Labem jako majetkový správce přistupuje k rekonstrukci povrchů komunikací. Z běžného pohledu jde o rutinu, při pohledu odborném je však zřejmé, že půjde o jednu z novinek, která má přispívat k zadržování dešťových vod v prostoru jejich spadu. V rámci projektu dochází ke zlepšení podmínek pro vsakování a odvod dešťových vod nejen kanalizací. Jsou umenšovány plně zpevněné plochy, některé povrchy jsou nahrazeny tzv. drenážní dlažbou. Vysazují se stromy a realizují tzv. dešťové zahrady. A právě tyto prvky by měly přispět ke zlepšení. Realizace stavby nyní probíhá a v době konání konference bude již znám výsledek, včetně možnosti jeho prezentace.
Ing. Kateřina Helekalová
Téma revitalizace veřejných prostor s utilitárním přístupem je v současnosti velmi aktuální. Kvalita veřejných prostor podstatně ovlivňuje nejen obraz města, ale i jeho fungování. V současnosti je však potřeba zvážit, zda je nutné vždy respektovat tradiční funkce prostoru, nebo hledat odlišnou či zcela novou náplň. Neboť, jak uvádí jeden z autorů naší antologie (Manuel de Solà-Morales): „To, co bylo kdysi bezprostředním výsledkem potřeb, technických možností a tradice, je dnes předmětem alternativních nabídek a diskutabilního vkusu.“ Cílem projektů revitalizace veřejných prostor v místě nábřeží řeky Ostravice v části města Ostravy je a priori podpořit kvalitu prostředí a jeho bezpečnost, zachovat jeho charakter – jako místa, kde člověk zpomalí, ale zároveň využít jeho potenciál i k nové náplni.
Ing. Michal Faltejsek
Práce si klade za cíl přiblížit účel a možnosti užití Digitální technické mapy (DTM) a Informačního modelování staveb (BIM) v procesu zavádění digitalizace do českého stavebnictví a jejich využití při správě a provozu staveb pro zásobování vodou. Pojmy jako DTM nebo BIM jsou dnes velmi často diskutovány odbornou veřejností ve všech odvětvíchstavebnictví. Je tomu tak zejména kvůli blížícímu se termínu,který legislativně tyto pojmy zavede do české technické praxe. DTMje mj. nositelkou informací o lokacích sítí technické infrastruktury, oproti tomu stojí BIM model, tedy nositel informací o stavbách a jejich konstrukcích a prvcích.
Zcela logicky lze odvodit, že právě spojením DTM a BIM lze snadno dosáhnout na kvalitní správu a údržbu nejen systémů pro zásobování vodou, ale i dalších infrastrukturálních staveb, a to především díky jednoznačné a strukturované evidenci dat a její vizualizaci pomocí 3D grafického modelu.
Ing. Marek Teichmann, Ph.D.
Předmětem práce je zpracování tématu modelování a optimalizace spolehlivosti systémů pro zásobování pitnou vodou na území města Hlučín a přilehlých obcí Bobrovníky a Darkovičky. Práce poukazuje na moderní způsoby správy a údržbu těchto staveb např. formou pasportizace, sjednocením různých druhů dokumentací, evidencí poruch a havárií apod. Cílem práce je poukázat na možné způsoby optimalizace těchto staveb a s pomocí hodnocení stavebně-technického stavu a plánu financování obnovy vodovodu pak provést celkové vyhodnocení vodovodní sítě včetně návrhu vhodného časového plánu obnovy. Tyto postupy jsou nevyhnutelné pro efektivní provozování vodovodních sítí, zvláště pak v dnešní době, kdy je vody nedostatek a je nutné jejím hospodárným nakládáním podpořit udržitelný rozvoj měst.
Ing. Jiří Leitgeb, CSc.
Dolová území a výsypky jsou po dobu těžby odvodňovány a toky jsou převedeny mimo tato území. Na základě uvedených skutečností je nutné v průběhu těžby a po těžbě nově utvářet vodní režim v tomto prostoru. Je nutné si uvědomit, že v rekultivovaném území „pracujeme“ především s vodou ze srážek, s vodou povrchovou, v množství daného klimatického regionu. Aniž si to uvědomujeme, jedná se o velmi malou část tzv. sladké vody, se kterou se snažíme nakládat a hospodařit v rekultivované krajině. Proto je a musí být povinností všech rekultivačních návrhů vytvářet přírodě blízké prostředí s cílem maximálně zadržet srážkovou vodu v území.
Ing. Luboš Káně, Ph.D.
Česká hydroizolační společnost ČSSI vydává směrnice určené široké technické veřejnosti jako pomůcky pro efektivní navrhování ochrany staveb před nežádoucím působením vody. Nejnovější směrnice ČHIS 06 se zabývá navrhováním drenáží jako významného opatření, které snižuje namáhání staveb vodou a tím přispívá k vyšší spolehlivosti hydroizolací. Směrnice zároveň vyjmenovává případy, ve kterých je použití drenáže nevhodné, především v souvislosti se současnými trendy ochrany vody v krajině. V těchto případech je nezbytné navrhovat zvlášť spolehlivé hydroizolační konstrukce. Jejich návrh podporuje směrnice ČHIS 01. Ta je zaměřena na hydroizolace spodní stavby, fasád i střech. Všechny směrnice vznikají mimo jiné na základě analýz poruch staveb a jsou volně dostupné na www.hydroizolacnispolecnost.cz.
Ing. Michael Balík, CSc.
Klášter Svatý Jan pod Skalou je situovaný pod prudkým skalním travertinovým ostrohem. Historická stavba vznikla při poutní jeskyni sv. Ivana. Dispozice kláštera je klasická barokní čtyřkřídlá s rizality a chrámem na jižní straně. Zdivo je vesměs cihelné – objekt není podsklepen.
Předmětem sanačního návrhu byly takové úpravy, které zajistí bezporuchové povrchy v interiéru i exteriéru a které nebudou ovlivňovat vnitřní mikroklima.
Klášter dnes slouží potřebám Vyšší odborné školy pedagogické. V objektu byla v minulosti provedena řada stavebních úprav, které se dnes jeví jako částečně, avšak nedostatečně účinné. Základními mantinely pro návrh byly podmínky z hlediska památkové ochrany.
Autor návrhu po dlouhé diskuzi zvolil jako sanační opatření metodu mírné elektroosmózy v kombinaci s dutinovým systémem podlah. Tyto pasivně odvětrávané prostory navazují na vnější vzduchovou rýhu, která má potřebné výdechy do fasády. Úpravy je možno hodnotit jako kombinaci historických a relativně novodobých metod.
Ing. Luboš Káně, Ph.D.
V souvislosti se změnou klimatických, resp. hydrologických poměrů se začíná prosazovat vyšší snaha o udržení vody v krajině. Zároveň ale se zdražováním staveb a pozemků rostou požadavky investorů na intenzivní využití všech prostor ve stavbě včetně podstřešních a podzemních. To souvisí s přísnými požadavky na vlhkostní stav prostředí. Tradičním prostředkem pro zvýšení spolehlivosti ochrany podzemních částí stavby před vodou jsou drenáže staveb. Umožňují upravit namáhání hydroizolačních konstrukcí. Současné požadavky na ochranu vody vyžadují dobře promyšlená řešení drenáží. Také přibývá případů, v nichž je použití drenáží vyloučené. Jsou i případy, kdy drenáž spolu se snahou o zasakování vody na pozemku způsobila destrukci částí stavby. Tento stav vede ke zvyšování požadavků na spolehlivost samotných hydroizolačních konstrukcí.
Ing. Luboš Káně, Ph.D.
Cílem návrhu hydroizolační koncepce podle směrnice ČHIS 01 je takové řešení ochrany stavby před nežádoucím působením vody, aby po požadovanou dobu byl zajištěn požadovaný stav konstrukcí a vnitřního prostředí při daném namáhání vodou a dalších okrajových podmínkách s co nejvyšší spolehlivostí. Rozhodující vliv na úspěch má architektonické řešení tvaru budovy a jejího osazení do terénu (výška, natočení vůči svahu, tvar střechy apod.), navržené využití podzemních prostor a jejich dispoziční řešení, významný je i vliv konstrukčního řešení (členění dilatačních celků, volba základové konstrukce a její propojení se stavbou apod.). Teprve na správné návrhy a rozhodnutí architekta může navazovat efektivní volba a návrh hydroizolačních konstrukcí s potřebnou spolehlivostí a hydroizolačních opatření.
Ing. Marek Novotný, Ph.D.
V souvislosti s klimatickými změnami jsou kladeny stále vyšší a vyšší nároky na vše, a to včetně střešních plášťů a jejich hydroizolací. Zejména se jedná o vysoké teploty a s tím spojené klimatické zatížení – zvláště pak UV záření. Nyní již není tak podstatnou vlastností ohebnost v záporných teplotách, ale daleko důležitější je odolnost do vysokých teplot, a to jednak z hlediska stékavosti, ale též z hlediska vypařování změkčovadel. Důsledkem těchto nedostatečných vlastností bývá akcelerovaná degradace všech druhů hydroizolačních materiálů, a to jak syntetických fólií, zejména s ftalátovými změkčovadly, tak i asfaltových, kdy při výrobě byla použita dodatečná příměs olejových substancí. Tyto skutečnosti výrazně snižují životnost hydroizolačního povlaku a tím i celého izolačního pláště.
Jednou z významných možností prodloužení životnosti izolačních systémů plochých střešních plášťů je jejich využití pro jakýkoliv provoz. Vrstvy nad hydroizolací jsou pak velmi důležitou ochranou, která výrazně prodlouží životnost hydroizolačních materiálů (celého izolačního střešního pláště), jež tak nejsou přímo vystaveny klimatickému zatížení.
Jednou z podmínek je, že hydroizolační materiály musí být rezistentní vůči provozu, který se bude na místě odehrávat, tudíž ty, které jsou používány do provozních střech, by měly vykazovat maximálně možnou mechanickou odolnost.
Ing. Jan Matička
Větrem hnaný déšť je rozhodujícím zdrojem namáhání fasád vodou. Jeho účinky na fasády jsou srovnatelné s namáháním střech. Zatímco pro střechy u nás existuje řada propracovaných pravidel pro návrh ochrany před vodou, u zavěšených skládaných fasád je často ochrana proti tomuto namáhání podceněna. Následky zatékání přitom bývají umocněny využitím tohoto typu konstrukce u významnějších staveb. Při snaze o snížení namáhání vodou lze uplatnit zahraniční pravidla pro tvarování nebo výplň spár obkladu, lze pracovat s dimenzí vzduchové vrstvy za obkladem, případně doplnit hydroizolační vrstvu, pokud to umožňuje závěsný rošt obkladu.
Ing. Richard Rothbauer
O tom, že je možné velmi originálně použít plastové hydroizolační fólie, jejichž doménou jsou ploché střechy a izolace spodních částí staveb proti vodě, se lze přesvědčit na dvou ojedinělých projektech. Oba projekty z nedávné doby jsou ojedinělá architektonická díla, v nichž byla použita hydroizolační fólie v netypické roli – na fasádě. Prvním projektem je NEW DOX, rozšíření Centra moderního umění v Praze od architekta Petra Hájka, kde se fólie prosadila z čistě architektonických důvodů. Fasády NEW DOX, vytvořené z PVC-P fólie šedé barvy, tvoří dominantní estetický prvek. Provedení fasády díky „přišití“ fólie v pravidelném rastru k budově evokuje čalounění nábytku. Druhým netradičním projektem je výstavba modlitebny v Sedlčanech od architektonického ateliéru A8000, ve kterém se v různě zalamovaných plochách prolínají střechy s fasádami a tyto plochy jsou kompletně pokryty střešní fólií. Ta zde, vzhledem k otevřenému pohledovému obkladu, zajišťuje ochranu fasády proti vodě.
Ing. Antonín Žák, Ph.D.
Drenážní systémy jsou jedním z nejstarších konstrukčních opatření pro snížení namáhání podzemní stavby vodou. V souvislosti s rostoucí snahou zadržet maximální množství dešťové vody na pozemku bylo nutné zrevidovat současný pohled na navrhování drenáží. Směrnice ČHIS 06 (Drenáže) navazuje na ČHIS 01 (Hydroizolační koncepce staveb) a nabízí ucelený návod. Konstrukční řešení drenáží jsou doplněna kriteriální analýzou spolehlivosti pro různé podmínky horninového prostředí, tvarového řešení stavby a požadovaného využití podzemních prostorů. Dává návod na řešení způsobu zachycení vody v okolí objektu a následného odvodnění mimo prostor stavby tak, aby se minimalizoval negativní zásah do přirozeného toku podzemní vody, a přesto byla zachována ochranná funkce drenáže.
Prof. Ing. Ivan Vaníček, DrSc.
Základové konstrukce jsou součástí prakticky každé stavby. Interakce s vodou je vždy velmi citlivý problém. Z pohledu technologie zakládání jde o těsnění stavební jámy, o výstavbu jímek, instalaci čerpacího sytému. Z pohledu mezních stavů je nutno zajistit bezpečnost před porušením dna stavební jámy vztlakem či proudovým tlakem (porušení typu HYD – hydraulickým gradientem) vedoucím ke ztekucení dna stavební jámy.
Podzemní konstrukce – interakce s podzemní vodou je citlivá jak v průběhu výstavby (zmáhání přítoků), tak v době provozu (dlouhodobá funkčnost těsnicího systému). Neobvyklá řešení jsou spojena s ukládáním tunelové roury metra na dně řeky (metro C) či s obnovením provozu metra po jeho zaplavení při povodních.
Prof. Ing. Ivan Vaníček, DrSc.
Zemní konstrukce jsou stavěny z nejstaršího a nejvyužívanějšího stavebního materiálu – zeminy. Zemní konstrukce vodních staveb – sypané nízké hráze a přehrady, protipovodňové hráze, plavební průplavy – přímo zadržují vodu a musí vzdorovat jak hydrostatickému, tak proudovému tlaku vody včetně potenciálního nebezpečí v důsledku přelití koruny.
Environmentální geotechnika věnuje péči ochraně před kontaminací podloží. Především v případě ukládání odpadu na povrchu (skládky, odkaliště, výsypky) i do podzemí (např. úložiště vyhořelého jaderného paliva). Aplikuje geotechnické metody na sanace starých ekologických zátěží – od modelování pohybu kontaminantů až po jejich odizolování či zneškodnění. Doporučuje postupy pro využití znehodnocených (kontaminovaných) pozemků (tzv. brownfields) pro novou výstavbu.
